čtvrtek 13. září 2012

Školení ve Francii aneb příprava do akce

Na jihu Francie, v malém kamenném domě uprostřed kopců sedím na internetu společně s Francouzskou, Italkou, Polkou a Čaďanem (klukem z Čadu) a doháníme internetové povinnosti po dalším dni plném školení, diskusí a informací. Během tří týdnů se tu máme připravit na půlroční misi ve čtyřech afrických zemích - Burundi, Keni, Čadu a Sředoafrické republice (tam jedu já).

Diskuse a vyjednávání o tom, jestli za smrt ženy v příběhu může blázen, nebo manžel

V Africe bychom v rámci projektu humanitární pomoci Evropské unie měli mapovat terén pomocí GPSek, data ukládat do počítačového systému a zaučovat místní, jak s ním pracovat. Systém by potom měl zefektivnit humanitární pomoc v případě krize - když se někomu něco stane (nepokoje, zemětřesení...), tak pošle SMSku do systému, ten ji zobrazí na mapě na internetu a všichni (humanitární pracovníci, ale třeba i sousedi) uvidí, kde je potřeba přednostně pomoci. Teda takovou zatím máme představu, ale spousta otázek je pro nás zatím nezodpovězených. Co přesně vlastně budeme dělat? Jak to uděláme s penězi, když v celé zemí není žádný bankomat? Kde a jak budeme bydlet? V jakých oblastech budeme pracovat? Během tří týdnů ve franckouzských kopcích bychom měli získat všechny odpovědi a zároveň se naučit používat všechnu techniku, kterou jsme byli vybaveni.

Internetové posezení
 
V prvním týdnu se ale zatím věnujeme hlavně soft skills: řešíme práci v týmu, komunikaci, stereotypy, předsudky atd. „Problém se mnou může být, že když jsem opravdu ve stresu, můžu začít být opravdu nepříjemná až útočná. Ale to je jenom v extrému a pracuju na tom,“ říká kamarádka z Itálie, když se bavíme o možných konfliktních situacích během projektu. Na školení nás je 17 Evropanů a 6 Afričanů. Z Afriky měli přijet dva lidé z každé země, ale bohužel naši kolegové ze Středoafrické republiky měli problémy s vízy a dorazí až v pondělí. Z Evropy jsem jediný kluk, ale mezi Afričany mají naštěstí převahu kluci, tak tu nejsem sám ve velkém babinci :)

Pauza na kafe a vysvětlení italských gest

Práci v týmu trénujeme i při vaření, umývání nádobí, úklidu a dalších radostech, o které se dělíme. Volný čas a večery trávíme společným odpočinkem a klábosením, nebo na internetu. S tím se také pojí zatím největší problém a neplánovaná simulace možné situace v terénu – když nejde internet. Ten tu trošku blbne a když se ho po dvou dnech povedlo zprovoznit, tak zavládla hromadná euforie a další program měl zpoždění, protože lidé měli problém se odtrhnout od počítačů. Jak jen my v té Africe přežijeme? :)

Chováme se podle toho, jak to od nás lidé očekávají?

Žádné komentáře:

Okomentovat