pondělí 29. října 2012

Bezpečnost až na prvním místě

Morgane na skypu ukazuje svému tatínkovi instalatérovi naši vanu plnou  neznámé hnědé voňavé tekutiny.

Bezpečnost je ve Středoafrické republice priorita číslo jedna – pro místní obyvatele, pro humanitární organizace i pro nás. Pokud v oblasti útočí ozbrojené skupiny, které zabíjí a kradou a kvůli kterým lidé opouští své domy i pole, těžko může být řeč o nějakém rozvoji. Humanitární pracovníci také nemůžou pracovat v oblastech, kde se bojuje nebo kde hrozí velké nebezpečí a před každou cestou se musí informovat o bezpečnostní situaci. My žijeme v nejbezpečnější části země, ale i tak je potřeba se mít na pozoru.

Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden...internet :)

“Při vybírání vašeho domu byla na prvním místě bezpečnost oblasti a dostupnost elektřiny,” vysvětluje nám Cheick, náš místní koordinátor. Bydlíme ve čtvrti, kde žijí relativně bohatí lidé v podobných domech jako ten náš. V domech za velkou zdí s ostnatými dráty nebo střepy nahoře a s jedním či více strážnými. Náš dům je takový uměle vytvořený západní mikrosvět uprostřed Afriky, ale je to tak nutné kvůli bezpečnosti naší i drahého vybavení, se kterým pracujeme.

Nákupy na tržišti.

 Ulice Bangui jsou relativně bezpečné, ale obzvlášť běloch si musí hlídat vše, co má. Hned druhý den se mi stalo, že se mi malý kluk z ulice (dětí ulice jsou tu spousty) pokusil za bílého dne otevřít batoh. Horší situace je na tržištích, kde jsou davy lidí a člověk si bezpečnou zónu okolo sebe těžko uhlídá. Tam je ideální dát si všechno do batohu, ten si dát na břicho a přidržovat. Jako fotek chtivý fotograf se snažím mít foťák stále po ruce – v kapse u kalhot. Jednou na tržišti, když na mě promluvil kolemjdoucí, jsem zjistil, že v mé kapse není jenom ruka moje, ale i jedna zlodějíčkova. Foťák jsem naštěstí pevně držel.

Assania nás pozvala na oslavu jejích narozenin. Nejlepší tanečnicí byla stará maminka.

Každý čtvrtek chodíme na setkání OCHA (Úřad OSN pro koordinaci humanitární pomoci), kde jsme mimojiné informováni o tom, co se kde v SAR stalo. Pán z bezpečnosti každý týden vyjmenuje pár oblastí, kde byl někdo zabit nebo přepaden. Jde hlavně o příhraniční oblasti, např. na jihovýchodě řádí ozbrojená skupina LRA proslavená díky filmu KONY. V Bangui byl za poslední měsíc jen jeden konflikt mezi opilými vojáky.

Středoafrické dobroty. Nejlepší byly jakési smažené banány (to oranžové vepředu).

Otázka bezpečnosti se také týká informací, se kterými budeme pracovat a které budeme zveřejňovat. Smysl našich dvou online programů je sesbírat co nejvíce informací důležitých pro humanitární pomoc a zpřístupnit je všem na internetu. Např. zveřejnění umístění nemocnic a klinik by ale mohlo ohrozit lékaře i pacienty. Na jihovýchodě země se stalo, že právě vojáci LRA přepadli kliniku, zabili jediného doktora v oblasti a ukradli léky. Zatím ale budeme pracovat v Bangui, kde poloha nemocnic není žádné tajemství a jejich zveřejnění na mapě by nemělo nikoho ohrozit.

Náš středoafrický EUROSHA tým na oslavě.

pondělí 22. října 2012

První dny v Bangui


První seznamování se Středoafrickou republikou je za námi. Je tu teplo, celkem draho, voda teče. Jsme zabydlení v pěkném domě, poznáváme město, začali jsme s prvními pracovními schůzkami. Díky Cheickovi (Čekovi) z hostitelské organizace je o nás dobře postaráno, ale bez komplikací by to byla nuda.

Všudypřítomní prodavači vajíček
Cheick měl informace, že z Evropy přiejedme jenom čtyři místo pěti. V připraveném domě tak bylo všechno čtyřikrát – židle, křesla i pokoje. Nábytek už nám doplnili a ze čtyřech pokojů nakonec využíváme jen tři. V jednom totiž nefunguje dobře klimatizace, a tak holky spí po dvou a já mám pokoj pro sebe. Taky máme dvě koupelny, z nichž ale v jedné neodtéká vana a nesplachuje záchod, takže ji využíváme o něco méně :) Příjemné překvapení – elektřina mívá jen krátké odpolední výpadky a voda teče stále. Zrovna testujeme náš nový filtr, abychom stále nemuseli kupovat balenou vodu. Od zbytku světa jsme odděleni velkou zdí a ostnatým drátem a o naši bezpečnost se dále starají dva hlídači, kteří se tu u nás střídají a železnými vraty nás vypouští do víru „velkoměsta“. 

Úklid s čelovkou, když nesvítí světlo
Nákup masa k obědu na místním trhu

Holky na nákupech
Bangui (čteno bangi), hlavní a nejbezpečnější město SAR, má asi 450 000 obyvatel, několik asfaltových hlavních tahů s nespočtem děr, pár budov s více než pěti patry a stylový nápis BANGUI v holywoodském duchu nad městem. Zrovna se nacházíme mezi obdobím dešťů a obdobím sucha. Sprchne nám tu párkrát týdně, ale když už, tak pořádně. Nezpevněné silnice a cesty se proměňují v baheniště a na asfaltkách se díry zaplní vodou, takže je těžší se jim vyhnout. Dešťů bude čím dál méně a nejteplejší období nás čeká v únoru a březnu. Malou ochutnávku máme už teď – když je teplo, tak se člověk potí po celém těle, i když sedí ve stínu a nedělá vůbec nic.

Tým EUROSHA SAR v akci
Život v Bangui je dražší, než by člověk čekal, o obědech za 10 korun v Keni si můžu nechat jen zdát . Obzvláště draho vyjdou „západní“ potraviny, které se nevyrábí místně, ale dováží se – hodně z Francie, dále třeba z Británie, Libanonu, Maroka nebo Kamerunu. Místní mléko jsme ještě nenašli, občas koupíme francouzské za 70 Kč za litr, ale myslím, že mléko si tak často dopřávat nebudeme. Ceny jsou tak vysoké, protože domácí produkce je nízká a hodně potravin se musí dovážet. Navíc SAR nemá moře, takže suroviny se dováží přes sousední země, často přes nebezpečné oblasti.

40 % Středoafričanů jsou děti do 14 let
Pomalu prozkoumáváme místní trhy, zjišťujeme „normální ceny“ a trénujeme se ve smlouvání – jako mundžu (místní označení pro bělochy) nám všechny cenové nabídky začínají x-násobně výš. Dokonce ani ceny na cedulkách v kamenném obchodě nemusí platit, když obchod vlastní třeba Libanonec.




Jorieke z Belgie dokumentuje naši ulici
A jak to jde pracovně? Naší pracovnou jsou zatím tři plastové stoly před kanceláří naší hostitelské organizace. Brzy by nám ale měli zřídit internet u nás doma, potom náš velký jídelno-obývací sál dostane i pracovní funkci. Studujeme dokumenty, shromažďujeme mapy, školíme se ohledně bezpečnosti. Máme za sebou první setkání v rácmi Úřadu OSN pro koordinaci humanitární pomoci i s dalšími potencionálními partnery. Postupně tak plánujeme, co kde kdy a jak budeme mapovat.

středa 10. října 2012

OpenStreetMap, EUROSHA

Ahoj ze Středoafrické republiky! Zakončili jsme třetí týden školení, dva dny nabrali síly v Paříži a s přestupem v Maroku jsme dneska v noci dorazili do Středoafrické republiky. Jsme zabydlení ve vlastním domě – má svoje mouchy, ale na mástní poměry to je asi dost luxus. Teď sedíme na internetu v naší kanceláři u France Volontaires. Než se více ponoříme do Středoafrické republiky, posílám pár informací o našem posledním týdnu školení a o celém projektu.


Na školení nám přijeli opravdoví odborníci. Na jeden den školení o programu Sahana přiletěl ze Spojených států Mark, který celý projekt Sahana založil a řídí. Vycházel ze svých zkušeností při humanitární práci v různých oblastech, kde viděl potřebu spolupráce a koordinace mezi všemi organizacemi, které na daném místě humanitární pomoc poskytují. Sahana tedy slouží ke zmapování všech humanitárních aktérů a jejich zobrazení na mapě včetně kontaktů a dalších informací.


Čtyři dny jsme se věnovali zvládnutí OpenStreetMap. Jde o vytváření online map ve stylu wiki – tzn. že každý může do mapy přispět, výsledek je k dispozici všem úplně zdarma a nikdo si ho nemůže přivlastnit nebo ho zpoplatnit. OpenStreetMap funguje celosvětově, ale v rámci něj funguje skupina HOT, která se věnuje jeho využití při humanitárních krizích. Naši dva hlavní školitelé – Nicolas a Severin – mapovali Haiti po zemětřesení a pomáhali školit místní dobrovolníky.


Tak jsme se dozvěděli něco více o tom, co konkrétně budeme ve Středoafrické republice dělat. Budeme mapovat – částečně u počítače pomocí satelitních snímků (označování cest a budov podle satelitu) a taky v terénu s GPSkou a dalšími udělátky, co jsme dostali (doplňování informací o budovách a místech). Budeme spolupracovat s místními humanitárními organizacemi a mapovat to, co oni budou potřebovat. Bude školit místní v používání stejných nástrojů a také snad uspořádáme oblíbené mapovací párty, kdy se s mapami a GPSkami vyrazí do terénu. Do vytvořených map pak budeme zanášet informace o humanitárních organizacích – kde kdo působí, co tam dělá, jak se s ním spojit atd. V půlce listopadu za námi dorazí Severin a trošku odborněji nás povede.


INFO VSUKVKA o projektu: Náš projekt je financovaný Evropskou unií, konkrétně Generální ředitelstvím pro humanitární pomoc (DG ECHO). V Lisabonské smlouvě bylo ustanoveno, že bude vytvořen sbor evropských dobrovolníků pro humanitární pomoc, který má začít fungovat od roku 2014. Zatím běží několik pilotních projektů, na kterých se zkouší různé možnosti činností a jejich efektivita. Náš projekt EUROSHA je jedním z nich. Podílí se na něm asi desítka evropských neziskovek plus Sahana a OpenStreetMap. Všechno to řídí francouzská organizace France Volontaires, v jejíž pobočce budeme ve Středoafrické republice sídlit, Českou republiku reprezentuje Středisko humanitární a rozvojové pomoci Diakonie.